JSDH Týniště nad Orlicí

Historie hasičstva v našem státě, okrese a městě Týniště nad Orlicí

Došlo tak bez rozdílu tříd, které se začaly teprve formovat. V tomto prostředí šedesátých a sedmdesátých let 19. století vzniká hasičství jako velké mravní hnutí, které si bere za úkol bránit život a majetek člověka před požárem a jinými živelnými pohromami - a to dobrovolně a bez výhrad.

První dobrovolné sbory byly ustanoveny v Zákupech (1854) a v Liberci (1861). To byly ještě sbory německé. První český sbor vznikl v roce 1864 ve Velvarech. V mnoha městech se pak hasičské hnutí úspěšně rozvíjelo. Deset let poté je v Čechách již 107 hasičských dobrovolných sborů a je snaha o vytvoření jednotného vedení tohoto hnutí v zemi. Kvůli nepřijatelným požadavkům Němců však k tomu nedošlo a sbory se sdružují do okrsků, jednot a později do žup. Teprve v roce 1879 se ustavila Ústřední zemská jednota a sice německo česká, jež měla 900 sborů obou národností.

Pro lepší správu se sbory rozdělují do žup. Vzniká snaha vynutit na vládnoucí třídě určité finanční zajištění. V roce 1879 se stal požadavek hasičstva předmětem jednání sněmu království českého a roku 1884 je vydán zákon, jenž uložil pojišťovnám odvádět 2 % prémií do zvláštního fondu.

Vývoj hasičství v našem okrese se šířil po dvou linkách a tím bylo docíleno rychlého zakládání nových sborů.

Ve městech byly zakládány hasičské sbory po vzoru jiných měst (Chrudim, Litomyšl a jiné). Na vesnicích se uplatnil vliv dobře prosperujícího pojišťovnictví, jež poznalo, že čím méně toho shoří, tím lépe bude hospodařit a plnit společenskou funkci.

Tak roku 1870 byl založen "Vzájemně pojišťovací spolek" proti ohni politického okresu Rychnovsko - Novoměstského se sídlem ve Spy u Nového města nad Metují. Již roku 1875 (rok před vydáním požárního zákona) se spolek usnesl, že bude ze svých hospodářských přebytků kupovat hasičské stříkačky a ty (dle § 32 svých stanov) půjčovat obcím, jež založí požární sbor.

Ještě v témže roce bylo zakoupeno 5 stříkaček, ke každé 200 m hadic, výstroj a výzbroj pro 16 členů.

Úspěch spolku vedl k tomu, že založil již roku 1875 samostatnou hasičskou župu. O mnoho let později v roce 1903 byla tato župa největší v Čechách, měla 137 sborů a 3 689 členů.

V roce 1896 vstoupila do zemské hasičské jednoty a dostala číslo 81 s názvem Hasičská župa vzájemné pojišťovny v Albrechticích nad Orlicí. Tam se celá administrativa spolku v roce 1897 přestěhovala. Při likvidaci této župy ve 40 letech měla své sbory ve 12 politických a soudních okresech.

Základem hasičství v našem okrese byla župa číslo 15 - Orlice, založena roku 1880 se sídlem v Kostelci nad Orlicí. Seznam všech sborů není znám, byly to však ty, jež byly založeny do roku 1880.

Z Rychnovska to byly Brocná - 1887, Domašín - 1887, Rychnov - 1871, Solnice - 1880, Vamberk - 1873.

Z Kostelecka: Borohrádek - 1880, Doudleby - 1880, Chleny - 1880, Koldín - 1877, Kostelec - 1871, Sudislav - 1886 a Týniště - 1873.

Na sjezdu župy v Koldíně r. 1898 došlo z důvodů hospodářských k jejímu rozdělení, a sice na župu č. 15 Orlice a župu č. 99 Stráž na Východě. Sbor Týniště nad Orlicí a dalších 14 sborů zůstalo nadále v župě č. 15 Orlice. Jejího vedení se ujal Antonín Smrtka z Borohrádku a vedl ji po 33 roků. Mezi významné pracovníky župy se z Týnišťského sboru zařadili Josef Pecold, Josef Ptáček, Svoboda a z mladších František Uhlíř.

Doklady a zprávy zachované v našich kronikách prokazují, že hasičstvo bývalo často jediným nositelem společenského a kulturního života v obci.

Bylo tomu tak proto, že idea, za které vzniklo, to je čistá láska k bližnímu, byla tak silná a v lidu populární, že dovedla překonat ten sto třiceti pětiletý úsek dějin.

Proto se s pocitem oprávněné hrdosti dívejme do předminulého a minulého století našeho - tedy i Týnišťského - hasičstva.

Na rok 2018 připadá u nás významné výročí. Před 145 lety, tedy dne 14.8.1873, byl založen SDH Týniště n/Orl. Předchůdce sboru požární ochrany (jak se od roku 1953 spolek nazýval až do r. 1990, kdy se opět vrátil k názvu hasiči).

Toho dne 14.8.1893 se sešly první týnišťští hasiči, aby ve městečku, tehdy ještě z velké části dřevěném a častými požáry ohrožovaném, ustavili spolek a zvolili jeho velení. Uvádím již dávno zemřelé průkopníky hasičského hnutí: předseda spolku J. Uhlíř - koželuh, velitel J. Alter, kterého r. 1864 vystřídal Augustin Telecký - koželuh a r. 1875 Karel Brouček. Jednatel a pokladník byl Josef Hlaváček - kupec.

Členové výboru: Čapek, Dvořák, Kašpar, Mořil, Telecký, Zářecký

Členové sboru: Bartoš, Fáborský, Jánský, Junek, Kapucián, Kašpar, Minařík, Sýkora a Zářecký ml.

Čestným a jaksi mimořádným členem sboru a jeho lékařem byl Dr. Josef Malý. Ten musel být přítomen při každém ohni pro případ pomoci.

Těchto osmnáct lidí bylo u zrodu a byli zapáleni myšlenkou sousedské pomoci.

Dne 30. 5. 1843 začala stavba kolny pro obecní stříkačku, a to na místě před panským dvorem - dnešním Sklotexem .

Stavbu převzal tesařský mistr Kohout z Častolovic za 225 zlatých a 30 krejcarů. Potřebný oblek si musel každý hasič zaplatit sám; při ohni se pracovalo v oděvu občanském. Stejnokroje pracovní a slavnostní byly zavedeny zemskou hasičskou jednotou až r. 1894.

V lednu 1874 byl pořádán 1. hasičský ples.

Slavný byl rok 1889, kdy si sbor pořídil spolkový prapor.

V letech 1914 - 1918, tedy za 1.světové války, bylo 18 členů povoláno k vojenské službě a dva z nich se již domů nevrátili: Fr. Izák a Václav Kučera.

V republice zahájil sbor činnost v r. 1918 pod vedením předválečným a v r. 1920 je nahradilo vedení nové.

V r. 1923 oslavil sbor půl století od svého vzniku a k tomuto výročí bylo sehráno divadelní představení.

V r. 1927 byl splněn sen sboru - zakoupení motorové stříkačky. Strojmistra dělal Oldřich Víšek, strojník z Jiruškovy továrny.

V r. 1936 s nejistou situací kolem naší vlasti přibývají sboru úkoly spojené s budováním civilní obrany.

Za zlých let protektorátu a 2. světové války vzpomněl sbor dne 15. 8. 1943 70 let trvání slavnostní valnou hromadou. V té době se množí letecké poplachy - v r. 1944 se ozývaly sirény někdy i každý den a stejně tomu tak bylo počátkem r. 1945. Za války jich bylo zaznamenáno 47; poslední 9. 5. 1945.

Za německé okupace byli popraveni dva členové sboru: Rudolf Tošovský a Václav Tojnar. V květnových dnech přišel o život člen čs vojska Jan Polanský.

Mnoho se změnilo za více jak 140 let, na které budou týnišťští hasiči vzpomínat. Měnila se technika zdolávání zhoubného živlu, činnost předcházející jeho vzniku, organizace hasičské služby.

To nejdůležitější však zůstalo nezměněné: snaha hasičů pomoci lidem v nejvyšší nouzi, chránit jejich životy a majetek, hodnoty práce a úsilí společnosti, a to často s nasazením vlastního zdraví a někdy i vlastního života.

140 let, v nichž trvá Týnišťský hasičský sbor, je příliš kratičké období pro soudy o vývoji lidstva a hodnocení doby. A přece co se za těch právě uplynulých let změnilo!

Nesmírně vzdálené jsou časy, kdy náhodou jiskra vzniklá při otloukání kamenů zapadla kamsi, doutnala tam a rozhořela se v oheň. Tisíciletí plynou, vynalézavost lidská přináší nové objevy, používá jich k dobrému i zlému. Je tomu něco přes 140 let, co začalo období páry, působící zvrat dosavadního způsobu života.

Za těch 140 let našeho sboru se změnil život tak, jak před tím nikdy ani za uplynulá tisíciletí.

Dnes již skoro neskutečnými se zdají začátky boje člověka proti přírodě a jejím rozpoutaným živlům. I pomoc sousedská bývala při požárech slabá a nedostatečná. Lidé nosili jen vědra vody a jí ulévali plamen. Veliké zlepšení přineslo užití pístového čerpadla. Bylo připevněno na kádi umístěné na voze. Do kádě se nosila voda a odtud čerpadlem a hubicí pevně nasazenou stříkala do ohně. Benzinový spalovací motor učinil po ukončení 1. světové války konec dosavadním ručním i parním stříkačkám a odstranil jejich nedostatky.

Hasičská kůlna vystavěná v roce 1843 proti bývalému panskému dvoru byla několikrát přestavěna a rozšířena. Stojí dodnes a je také sborem dosud používána. Nestačila však na nové vybavení sboru, jak ji přinesla potřeba minulých let. Proto byla brigádnickou prací v letech 1965 - 66 upravena naproti stojící a již zrušená Martínkova kovárna a u ní ještě zřízeny v roce 1972 rozšířeny garáže. Motorová stříkačka, kterou si pořídil sbor roku 1928 z vlastních prostředků, již v garážích nestojí. Sloužila v Týništi do roku 1953.

Na přelomu let 80. a 90. byla provedena rekonstrukce hasičské zbrojnice. V garážích stojí nově repasovaná CAS 32 na podvozku T148 s výkonem čerpadla 3 200 l/min a obsahem vody 7 000 l.

Dopravní automobil na podvozku A31, který slouží k dopravě členů na místo určení, je vybaven mnoha speciálními agregáty. Dále DA 8 na podvozku Mercedes, vozidlo RTP, které slouží k zásahu u dopravních nehod. Celý tento soubor strojů ve zřízených prostorách je řádně udržován a neustálá péče o výcvik členů sboru dovolují dnes velmi rychlou a účinnou obranu proti živlu dříve tolik obávanému. Je jen přáním týnišťských hasičů, aby stroje v garážích zůstaly dlouho funkční a těch ohňů, velmi často zbytečných, bylo co nejméně.

Chtěl bych jménem svým a jménem celého výboru SDH touto cestou poděkovat všem, kteří se podílejí na chodu činnosti našeho sboru.

Nemohu vynechat ani rodinné příslušníky, manželky a přítelkyně, které ochotně snášejí naší nepřítomnost v kruhu rodinném.

Do dalších let bych chtěl všem popřát mnoho štěstí, zdraví a rodinné pohody. Snad se nám, tak jako našim předchůdcům, bude dařit předávat toto hasičské poselství následujícím mladším generacím.